Sylvie Krobová

světa cituplné dospělé ženy.
V osmi skladbách slyšíme smířlivé vyrovnání se s léty přicházejícího smutku, ale i radostný nadhled zkušeného kráčejícího poutníka, který pozorně všemi smysly pozoruje své okolí.
Album je komorní a civilní, bez zbytečných ambic, bez zbytečného hudebního perlení. Zpěvačka si povětšinou ve svých skladbách vystačí sama, buď s akordeonem či pianem. Tu a tam jí atmosféru dobarví trombón Jana Jiruchy. Jen ve dvou skladbách hraje více muzikantů. V Chodci, kterého hudebně zaranžoval Jan Jirucha,i doprovází zpěv vibrafon Štěpána Hona, housle Alexeje Aslamase, violoncello Šimona Marka a JJ na trombón. A první tři muzikanti si ještě zaimprovizovali na téma skladby Marnost, která hravě otevírá druhou stranu LP. Ve dvou skladbách znamenitě zpívají Sylviiny žákyně ze ZUŠ Dobříš (Chodec a Podzimní). Nahrávky plynou a oceníme víc a víc jak se s námi dělí křehká suveréni autorka/poutnice o své privátní hlubinné pocity. Chvíli se tančí kvapík, chvíli valčík, chvíli tango, chvíli famenco, blues, mamba, chvíli divoká tarantela… a za chvíli danse macabre! Tak to je. Bude!

1/ Chodec
2/ Jak nepřivázaný člun
3/ Zvony
4/ Vánek
5/ Marnost
6/ Několik sklenic
7/ Slavík
8/ Podzimní

K novému albu byli natočeny i dva klipy.
Originální obal nakreslil Pavel Černý. Na první straně kráčí chodec, na druhé, ve stejné krajině, po něm zůstal jen otisk stínu.
Zmizet, vpít se do krajiny, to je oč tu běží.