Recenze na album

Už samotné tvrzení, že skupina Prouza vydala novou desku, může kdekterého pamětníka nadzvednout ze židle. Lhostejno, zda se bude pamětník zvedat pobouřen, či překvapen, soudit by měl až po poslechu nové desky V tichosti. Tohle je totiž opravdu Prouza. Těžko odhadovat, jestli by „stará sestava“ kapely z přelomu osmdesátých let dnes natočila prouzovatější desku.

Na novém albu je přítomna ona nálada, pro kterou se před léty za Prouzou táhly davy, a je snad i precizně umocněná. Čert ví, jak ji tam současní muzikanti, ze kterých původní Prouzu pamatuje jen Láďa Franek, dostali. Syrový zvuk, monotónně vemlouvavý zpěv Káji Maříka a především „propadací“ texty Pavla Indrsta jsou třemi hlavními důvody, proč stojí za to desku ochutnat. Ostatně dostatečnou motivací by byly i texty samotné. Indrst totiž nadmíru dobře umí „svými slovy“ táhnout vnímavého posluchače dolů, dolů a ještě níž, aby jej ve finále s flegmatickou samozřejmostí nenechal vystoupat ani o kousek zpátky. A necháli se posluchač prostoupit deskou zcela, končí spolu s autorem textů neukotven v širokém dezorientačním pásmu, kde nic není jisté, jen jako tichý pozorovatel. A je mu tam kupodivu dobře.

O finální mix desky V tichosti se postaral opěvovaný a respektovaný český producent Dušan Neuwerth, kterému se povedlo umíchat vskutku pevnou čtyřicetiminutovou kompozici, která se svému posluchači bohatě odmění především po několikerém poslechu.

Poctivá kytarovka, jakých je na českých pódiích už jako šafránu, odehraje k nové desce opravdu velmi krátké turné, na kterém se párkrát potká se spřízněnými jesenickými Priessnitz. I na živo určitě stojí za to vidět, jak se mění jména a zůstává pocit.

Autor / zdroj: David Stypka, Listy moravskoslezské

http://www.morava24.cz/kultura/vypis.aspx?ID_clanku=13972