Recenze na album

Jestli si dobře vzpomínám, neviděli jsme se od společného akustického večera se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY v témže klubu. Příležitostí bylo od té doby jistě dost, ale nějak jsem pro koncerty Tomáše Kočka vychladl. Dost možná za to mohlo také poslední album "Godula", které mě po předchozích albech přeci jen trochu zklamalo. Teprve na křtu novinky "Cestou na jih" jsem ale lépe pochopil, proč tomu tak vlastně bylo.

Už nějaký ten čas se proslýchalo cosi o velkém podílu dechových nástrojů na připravované desce. Trocha dechovky prý nikdy neškodí. Dechovky?! No já nevím. Oficiální upoutávky tedy rozhodně svůj účel splnily, ale na první setkání s albem "Cestou na jih" jsem si musel počkat až do jeho křtu v brněnské Melodce, kde se sešla velice slušná návštěva včetně známých kapely a spousty dalších muzikantů, kteří se na nové desce podíleli. Nikoho proto zřejmě nepřekvapí, že atmosféra v klubu byla téměř rodinná, skoro jako na větších narozeninách. Dokonce i kouření bylo zakázáno, no krása!

Po úvodním napínání, během něhož jsem si mimo jiné připomenul, jak slabá je naživo jinak božská hitovka "Běs", ohlásil "vedoucí" Orchestru první kousky z nové desky. Na pódium se vmáčkly krásně tvarované plechy a cesta na jih mohla začít. Už první kousek (tuším že "Máš, máš") dokázal získat celý klub na svou stranu, ale tu hlavní bouři spustil teprve obrovitý hit "Na vrch Lopeníka". Ve spojitosti s dechovými nástroji jsem od Tomáše čekal něco na způsob renesance tragického obrazu české i slovenské dechovky v moderním hávu, ale rozhodně ne, že vezme moravskou lidovku a navlékne ji do kabátu podle temperamentního balkánského střihu! Pane, ty víš jak dlouho jsme čekali, až u nás někdo podobným způsobem ovládne dechové nástroje a nacpe do nich tolik energie, že z nich bude sršet všemi otvory! Čekali jsme opravdu dlouho, ale teď se to někomu konečně podařilo. A že je tím "někým" právě Tomáš Kočko, překvapí zřejmě jen málo koho.

Ani v zápalu balkánské horečky však nesmíme zapomínat, že tu noc se na Melodce především křtilo! Slivovicí, jak jinak. Samotného aktu se zhostil Jiří Plocek (TEAGRASS - Cesta na jihovýchod), ale s krátkým "vinšem" přispěchal také pan Mojmír Bártek (pozoun, baskřídlovka), jehož milý humor okouzlil během několika chvil komplet všechny přítomné. Už v traileru k nové desce si ho musel všimnout každý a svou úlohu hosta splnil na výbornou také večer v klubu.

Zbývá tedy jen otázka, jak se prosadilo ono křtěné mládě v obležení nesmrtelných písní z dílny Orchestru. Inu, vedlo si znamenitě a často ony velké hity včerejších dnů i přehrávalo. V jednu chvíli jsem si uvědomil, jak úžasně to Kočko a jeho Orchestr dělají. Líbí se mi jejich "zdravý" přístup k hudbě i vitalita, kterou spolehlivě propašují do většiny vlastních i přepracovaných písní. Na nic si nehrají a po trochu vlažnější "Godule" navíc opět přinášejí skladby zářící lidovou srdečností a typickou moravskou vřelostí. Přesně to postrádám u mnoha moderních interpretací lidové hudby. Tomáš Kočko ale právě v tomto ohledu zase jednou boduje naplno. Kdybych měl dát na dojem získaný během večera na Melodce, čekal bych vskutku podmanivou a silnou desku plnou folklóru od severu až na jih. Čekal bych desku, která Tomáše a jeho Orchestr vystřelí opět na vrchol.

Petr Macháček