Recenze na album

Lidové písně jinak, a stejně čistě i přirozeně zní z Kočkova alba Koleda. Tomáš je umí radostně i osudově, rozverně až vesele, však ne moc rozjuchaně. Překvapí tu rap i jiné verze známého, sváteční edice má pěkný booklet. Obal s jesličkami pod stromeček...


Muzikant, zručný autor a zpěvák Tomáš Kočko je spojnicí mezi folklórem přírodním, rockovým (a la AG Flek či Vlasta Redl) i doom metalovým. Lidovky cítí i ctí, umí je podat se zaujetím a pokorou, vykřeše jiskřičky krásy tam, kde už by je možná nikdo nečekal. I z pohasínajícího ohniště stereotypu, nazpívá-li „vánoční hity“ Rozjímejte (Nesem vám noviny) či Co zpíval Josef (Pásli ovce Valaši) po svém.

Stačí (mu) nad lidovou hudbou z Horňácka (Teče vodička), z Ostravice (Ondrašku s Juraškem), z Lašska (Co nám ty dáš) a dalších míst popřemýšlet. I stokrát obehranou „lidovou klasiku“ citlivě obléci v nové aranže, ukázat svým hudebníkům a společně hrát tradiční a osvědčené jinak. Přitom se nezpronevěřit, moci se lidovým muzikantům podívat do očí. Nedunět, neznásilňovat čistou krásu lidové písně. A přesto bavit, hrát do tanca i ku svátečnímu rozjímání.

A Bože – jak mu to zní! Slyšíte každé cinknutí, drnknutí, nadechnutí, žádný není „odstaven“. Kontrabas, příčná flétna, cimbál, kornet, kytara, zvony (Kristus pán se narodil), triangl, ale také djembe (Hej, Koleda!, v níž Tomáš Kočko i rapuje. Ale nemáte pocit, že to tam nepatří...). O to víc nástroje vyzní v tichých skladbách, třeba v pěkné Byla cesta vyšlapaná, písni více než pětiminutové. V lidové z Valašské Polanky, v níž se zpěvák samotného Krista ptá, kdy se narodí... Ale ani u závěrečné desetiminutové Rozjímejte, skladbě hrané tichounce a polehoučku, a přesto v očekávání velké vánoční Události osudově znějící, nemáte pocit, že by měla být kratší, poloviční. Ona atmosféra je totiž velkou předností Kočkovy skupiny a jejích hostů. I díky ní v klidu obstojí Koleda v konkurenci zahraničních „vánočních alb“. A ta komerční svou tichou sílou s „převálcuje“, proto tolik procent v hodnocení.

Aniž by ztratila cokoli ze svého středoevropského kouzla, bude tato nahrávka dobře srozumitelná i lidem libujícím si ve „velké světové world music“. Už úvodní Kračůn, spolu s Hej, Koleda! jediná na CD celá z autorské dílny Tomáše Kočka, má rytmy i atmosféru blízké tradiční hudbě Afriky či Irska. Je v dobrém slova smyslu univerzální.

Ale pozor. Přistoupíte-li na tu hru s aranžemi, a zalezou vám pod kůži, můžete zažít i cosi nečekaného. Při zpěvu koled doma, v chrámu či v lese pod stromečkem se nemusíte s ostatními shodnout. Ale žádná tragédie... a hezké Vánoce. Ono už se to srovná. Třeba i tak, že své blízké obrátíte na Kočkovu víru. Na hudební víru věřícího Tomáše.

Pozn.: Bonus alba Co nám ty dáš (live, Opava 2008) zprvu jakoby na CD nepatřil. Ale logiku má, je zde i ve studiové verzi. A dokazuje, že užít si radostnou atmosféru koncertu s Kočkovým ansámblem není k zahození. Jen snad připomene staré Žalmany, Lohonkovu partu z časů hrátek s publikem Pavla a Pavlíny Jíšové. Za komunikaci s diváky se netřeba stydět, je dobré ji ctít a provádět. Sebelepší hudba z CD, neobstojí-li živě, je jen konzerva studiově vypiplaná. To u Kočků nehrozí, a dobře tak. Nebo zaplať Pánbůh?

85 %

Petr Tomeš

http://www.freemusic.cz/clanky/16550-tomas-kocko-a-orchestr-koleda.html