Recenze na album

Koledování s Kočkem

Vánoční alba jsou odnepaměti „povinnými sestavami“ hudebníků napříč žánry a každým rokem jich přibývá. Mnohdy jsou ovšem motivace protagonistů pohříchu čistě komerční – vždyť kdy jindy prodat desku, než v čase ducha dávno zbaveného adventního nákupního třeštění. Také předvánoční trh těchto dnů je často bizarně uchopených vánočních evergreenů plný – zakoupit si je můžete v provedení až postmoderně pestré směsky interpretů, od Boba Dylana přes Darinku Rolincovou po Andreu Bocelliho... Alb, která před více či méně popovým vánočním pozlátkem zdařile uhýbají, zkrátka vždy bylo jako šafránu. Letos mezi ně zcela jistě patří Koleda, s níž přišel valašský písničkář Tomáš Kočko (vydává Indies Scope).

Absolvent ateliéru muzikálového herectví a navrch ještě operní režie brněnské JAMU na sebe prvně výrazněji upozornil před deseti lety, kdy s kapelou zvanou Orchestr vydal své první album Horní chlapci, na kterém zhudebnil básnické texty Ladislava Nezdařila. Od té doby Kočko připravil další čtyři řadové desky, režíroval, psal scénickou hudbu nebo třeba aranže k písním Jaromíra Nohavici pro projekt Těšínské niebo. Jeho Orchestr se zatím vyprofiloval jako suverénní soubor stojící na pomezí folkloru a jeho citlivou modernizací – v žánru world music už pár let platí za tuzemskou špičku a koncertní „výpady“ podniká i za hranice.

Charakteristický zvuk Orchestru i autorsko-interpretační přístup jeho vůdčí osobnosti zůstaly zachovány i na albu Koleda, přestože bylo do studia přizváno i množství hostujících muzikantů (cimbálovka Valašský Vojvoda, „mužácký“ Presúzní sbor z Velkých Pavlovic, flétnista Michal Žáček). Větší část z jedenácti písní tvoří originálně zaranžovaná vánoční klasika (Nesem vám noviny, Byla cesta ušlapaná) i méně známé moravské lidovky na dané téma (Ondrašku s Juraškem, Co nam ty daš), s nimiž ale hladce souzní i původní Kočkovy skladby Hej, koleda! a Kračún.

K dobrému dojmu z desky, která vánoční atmosféru nepředstírá, ale skutečně ji plnými hrstmi rozdává, přispívá také to, jak pojal výtvarnou podobu její limitované edice grafik – do třístránkového digipacku s ražbou na titulu a nezbytným bukletem vměstnal dokonce malý leporelový betlém. Nápad vážně „šťastný a veselý“...

Milan Šefl

http://www.radioservis-as.cz/tydenik/52_porid.htm