Recenze na album

Čtveřice Yellow Sisters prokazuje krásu lidského hlasu

Čistá radost proudí z hrdel Antonie Nyass, Báry Vaculíkové, HawaLu Goldin a Léňi. Čtveřice vokalistek, které si říkají Yellow Sisters, si vystačí bez hudebních nástrojů a stejně vytváří muziku, která bere dech. Loni zvítězila v soutěži Colours talents a díky tomu mohla natočit debutové album Singalana. A pak že vyhledávací soutěže nemají smysl.
Soul, funky, klasická hudba, r´n´b, world music, jazz i reggae. Mezi těmito styly poletují skvěle poskládané a sladěné vokály Žlutých sester. Podle potřeby se rozcházejí, aby se vzápětí sešly, doplňují se i podporují, umocňují, jdou proti sobě i souzní. Chvílemi jsou nepolapitelné, jindy disciplinované. Působí živočišně i jemně. Jsou pestré, barevné, nenudí, pořád něco vymýšlejí. Opájejí se svými možnostmi aniž by exhibovaly, i když technické předpoklady k tomu rozhodně mají.
Album otevírá temperamentní, vynalézavá Singalana, po níž následuje klidnější, až baladický Vítr. Hravou, odlehčenou skladbu Bzum dobarvuje hostující Papis Nyass, jehož reggae kontrastuje s přírodním ženským zpěvem. Revolution se za pomoci beatboxu Jesuse vrací k živějšímu projevu, propracovaná Do me nabízí procítěné emoce.
Yellow Sisters se vydaly nelehkou cestou vlastních skladeb, pouze Jamale má základ v africké lidové hudbě. I bez nástrojů, které by spíše překážely, se jedná o velice melodické, harmonické písně se silnými refrény, vynalézavým rytmem, nádechem exotiky a přesvědčivou atmosférou. Dýchá z nich svoboda, sluníčko, cit, láska a ty se odrážejí i v textech zpívaných v různých jazycích.
Od projevu a cappella, nepočítáme-li různé imitace přírodních zvuků, si skupina odskočila pouze ve dvou závěrečných skladbách. Back to the roots provázejí africké bubínky, vzdušné reggae Sweet man má klasický hudební doprovod. Jsou zpestřením celého alba, ale jeho nesporné hodnoty spočívají v něčem jiném.