Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyř


Recenze na album

obal albaHrozně
Ticho

Doporučená cena: 299 Kč
Naše cena: 254 Kč
více informací


Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.
„Dospěli jsme do stadia, kdy chceme ty písně víc cizelovat. Uvidíme, co z toho bude,“ prozradil zpěvák a hráč na metalofon Martin Kozlovský v rozhovoru pro Brno – město hudby v roce 2017. Zatímco minulé album vzniklo z větší části za jediný víkend („Ale myslím, že to vůbec nevyšlo špatně,“ komentoval tehdy baskytarista Jaromír Řehoř), na novince kapela pracovala postupně po menších částech. Přesto se z nahrávky nevytratilo nic z kompaktního zvuku, který se povedlo přenést na předchozí album, a navíc posluchač dostává řadu nikoli zanedbatelných detailů. Jednotlivé nástroje čitelnější, zpěv srozumitelnější a především z bicích nástrojů se stal suverénní nositel děje po boku baskytary, akordeonu, metalofonu a hlasu. Ostatně není asi náhodou, že album začíná rytmickou figurou, v níž se teprve po pár taktech k bicím Pavla Magnuska přidají další nástroje.
Popsané změny však nejsou nijak radikální. Technologie nahrávání, dobrý mistr zvuku (Dušan Souček) a kvalitní studio hudbu Hrozně posunuly, aniž by se naštěstí vytratilo cokoli z podstaty kapely, která sice v 80. letech patřila k brněnské nezávislé scéně, ale současně stála mimo hlavní alternativní proudy. Její neobvyklé nástrojové obsazení se ani s přibývajícími léty nevyčerpalo, Martin Kozlovský navíc vedle metalofonu používá zvonivý zvuk kalimby. Kozlovského deklamativní způsob zpěvu/polorecitace naprosto odpovídá výrazně rytmickému a staccatovanému charakteru písní a v okamžiku, kdy by posluchač mohl mít pocit „stále stejné písničky“, postaví se za mikrofon Jaromír Řehoř s odlišnou barvou hlasu. Ještě větším překvapením je pak v písni Má milá hostování kytaristy Myšilova (ano, na albu kapely bez kytary se ozve nefalšované kytarové sólo) a epizodní role ženského hlasu (Eriky Kolaciové) tamtéž.
Podobně jako v případě minulého alba Už není čas přináší i Ticho směs písní novějších a úplně starých (skladby Už mi z toho jebe a Stejné ženy, stejní muži měla kapela v koncertním repertoáru už 80. letech). Nadčasová – nebo lépe z normalizačního bezčasí vycházející – poetika Martina Kozlovského je kupodivu platná i v dnešní době. Navíc umění zkratky („I my jsme zapleteni do té hry / i my se nemůžeme vystát / I my jsme zapleteni / i my se nemůžeme“) souzní s repetitivní a přitom na rytmických detailech postavené hudbě skupiny.
Bylo by však nespravedlivé omezit písně Hrozně na struktury, rytmus a zkratku. Martin Kozlovský ve svých textech sice dokonale popisuje pocity odcizení (Stejné ženy, stejní muži), vnitřního vyprázdnění (Blues) i bolesti (Dojít až tam), ale zajímavá je i jeho role vypravěče příběhů. Přitom píseň nemusí obsahovat jeden souvislý příběh, ale spíše několik drobných epických črt, které například z tříapůlminutové skladby Akrobat dělají povídkovou sbírku v kostce. Za zmínku a ocitování stojí také maximálně úsporný text písně Opera: „Řek jsem si / že napíšu operu / kterou jistě někdo natočí. / Bude to totiž opera / k významnému / kulatému / výročí!“ Ještě úspornější je „text“ písně Hovenfóra, která by však stejně dobře, a možná lépe, fungovala jen v instrumentální verzi. Podobně se zbytku alba poněkud vymyká veršovánka Tělo (text Jaromíra Řehoře a Pavla Straky se strukturou rýmů AAAA AAAA AAAB).
Hrozně nešli s proudem v době normalizace, později se dokonce na řadu let ze scény úplně vytratili a i dnes stojí mimo hlavní zájem médií a fanouškovských davů (o přeplněné Flédě, kterou po svém nedávném comebacku zažil Dunaj, se jim může jen zdát). Zůstávají však jistotou brněnské scény, mají i po více než třech desítkách let co říct a – sledujeme-li je pozorně – přicházejí stále s něčím novým, aniž by se sami sobě zpronevěřili. I proto se je vyplatí dál sledovat. K blížícímu se významnému kulatému výročí („už“ za tři roky!) možná nenapíšou operu, ale jejich aktuální album stojí za to.

Milan Tesař


Zpátky na stránku s albem


Vyhledávání

Moje Indies

Koncerty

připravují se...

Album zdarma

Zdarma tento měsíc: obal alba
Best Of

Pro děti

obal alba

Jiří Pavlica a Hradišťan
Hrajeme si u maminky
269 Kč

obal alba

Hradišťan a Jiří Pavlica
Studánko rubínko
269 Kč

obal alba

Karolína Kamberská
Říkadla a křikadla
179 Kč

obal alba

Pískomil se vrací!
Buďte první, komu se to líbí
278 Kč

obal alba

Petr Štěpánek
České pohádky K.J. Erbena
199 Kč

obal alba

Josef Somr
Veselé mašinky
199 Kč

obal alba

Josef Somr
Veselé mašinky 2
199 Kč

 

Folklór

obal alba

CM Soláň
Dobře je s muzigú
212 Kč

obal alba

CM Danaj
Písňovou zahradou
212 Kč

obal alba

Musica Folklorica
Počúvajte, co vám pravím
269 Kč

obal alba

Cimbal Classic Městské divadlo v Brně
Betlém
242 Kč

obal alba

Luboš Holý a Musica Folklorica
Rabudeň, rabudeň
269 Kč

obal alba

Cimbal Classic
Vánoce v Rožnově
224 Kč

obal alba

Cimbálová muzika Stanislava Gabriela
Neseme Vám tú novinu
224 Kč

 

Mluvené slovo

obal alba

Miloš Urban
Praga Piccola
269 Kč

obal alba

Eduard Fiker
Série C-L
314 Kč

obal alba

Josef Prokeš
Platím utopence,kafe a rum
212 Kč

obal alba

Arthur Conan Doyle
Sherlock Holmes: Tři Garridebové / Umírající detektiv
207 Kč

obal alba

Arthur Conan Doyle
Sherlock Holmes: Barvíř na penzi / Podnájemnice v závoji
207 Kč

obal alba

Viola Fischerová
Jak Kuba vyzrál na Papejše
207 Kč

obal alba

Jiří Boudník
Věže - Příběh 11. září
315 Kč