v ten den na festivalu poslední, se protáhl, a na problém s bdělými „kulturními strážníky“ bylo zaděláno. Záznam koncertu, pořízený na magnetofonovou kazetu, se v roce 2014 dočkal technických úprav (digitalizace a nutný sestřih – Zdeněk Plecháček, mastering – Broněk Šmid) a vychází oficiálně u vydavatelství Indies Happy Trails.

Jim Čert se na akordeon učil na lidové škole umění, ale prakticky od dětství byl srostlý s hospodským prostředím. Velmi brzy začal zhudebňovat básně (Eduard Štorch, Bohuslav Reynek), ale psal i vlastní texty, drsné, morbidní, parodické, ale vždy s originální poetikou. „V polovině 80. let se Jim Čert natolik začetl do Pána prstenů, že na Tolkienovy texty napsal celý cyklus písní. V jeho repertoáru to byla výrazně nová, umírněnější nota: tajuplně lyrická až baladická, zároveň však svázaná se znalostí Tolkienovy trilogie,“ vysvětluje alba hudební publicista Jaroslav Riedel v bookletu alba, odkud se v akordeonistově repertoáru tento nový proud objevil. CD obsahuje pět zhudebněných Tolkienových textů, které vedle Reynkovy básně Hakeldama nebo parodie Křišťálová studánka dodnes patří k tomu nejzajímavějšímu z Čertova repertoáru.

Nahrávka, která čekala 25 let na své zveřejnění, je cenná i proto, že Jim Čert řadu písní nikdy nenatočil ve studiu. Skladby jako Blejzr blues, Dělníkův den nebo zmíněnou Reynkovu Hakeldamu si tak mohou pamětníci opravdu vychutnat. Čertův koncert na Valašském špalíčku ostatně trval bezmála 85 minut a na CD se podařilo převést jej téměř celý, s výjimkou dvou přídavkových písní.

„Chcete snad říct, že by se tu něco takového mělo opakovat?“ ptal se prý jeden z přítomných soudruhů zděšeně dramaturga Valašského špalíčku Karla Prokeše. O půl roku později už nikdo podobné otázky nekladl. Jim Čert natočil v roce 1990 své první oficiální album Světlu vstříc, načas odletěl do Ameriky… Do médií se ale také dostaly informace o jeho spolupráci se Státní bezpečností, kterou pod záminkou chronického zánětu jater ukončil v březnu 1989 (tři měsíce před valašským koncertem) a za kterou se v roce 2007 oficiálně omluvil. „Jim Čert je svéráznou a v mnohém kontroverzní postavou, vzbuzuje vyhraněné reakce. Nikdo mu však neupře, že je vynikajícím hudebníkem, a když to pořádně rozjede, dokáže být naprosto strhující,“ shrnuje Jaroslav Riedel.

v ten den na festivalu poslední, se protáhl, a na problém s bdělými „kulturními strážníky“ bylo zaděláno. Záznam koncertu, pořízený na magnetofonovou kazetu, se v roce 2014 dočkal technických úprav (digitalizace a nutný sestřih – Zdeněk Plecháček, mastering – Broněk Šmid) a vychází oficiálně u vydavatelství Indies Happy Trails.

Jim Čert se na akordeon učil na lidové škole umění, ale prakticky od dětství byl srostlý s hospodským prostředím. Velmi brzy začal zhudebňovat básně (Eduard Štorch, Bohuslav Reynek), ale psal i vlastní texty, drsné, morbidní, parodické, ale vždy s originální poetikou. „V polovině 80. let se Jim Čert natolik začetl do Pána prstenů, že na Tolkienovy texty napsal celý cyklus písní. V jeho repertoáru to byla výrazně nová, umírněnější nota: tajuplně lyrická až baladická, zároveň však svázaná se znalostí Tolkienovy trilogie,“ vysvětluje alba hudební publicista Jaroslav Riedel v bookletu alba, odkud se v akordeonistově repertoáru tento nový proud objevil. CD obsahuje pět zhudebněných Tolkienových textů, které vedle Reynkovy básně Hakeldama nebo parodie Křišťálová studánka dodnes patří k tomu nejzajímavějšímu z Čertova repertoáru.

Nahrávka, která čekala 25 let na své zveřejnění, je cenná i proto, že Jim Čert řadu písní nikdy nenatočil ve studiu. Skladby jako Blejzr blues, Dělníkův den nebo zmíněnou Reynkovu Hakeldamu si tak mohou pamětníci opravdu vychutnat. Čertův koncert na Valašském špalíčku ostatně trval bezmála 85 minut a na CD se podařilo převést jej téměř celý, s výjimkou dvou přídavkových písní.

„Chcete snad říct, že by se tu něco takového mělo opakovat?“ ptal se prý jeden z přítomných soudruhů zděšeně dramaturga Valašského špalíčku Karla Prokeše. O půl roku později už nikdo podobné otázky nekladl. Jim Čert natočil v roce 1990 své první oficiální album Světlu vstříc, načas odletěl do Ameriky… Do médií se ale také dostaly informace o jeho spolupráci se Státní bezpečností, kterou pod záminkou chronického zánětu jater ukončil v březnu 1989 (tři měsíce před valašským koncertem) a za kterou se v roce 2007 oficiálně omluvil. „Jim Čert je svéráznou a v mnohém kontroverzní postavou, vzbuzuje vyhraněné reakce. Nikdo mu však neupře, že je vynikajícím hudebníkem, a když to pořádně rozjede, dokáže být naprosto strhující,“ shrnuje Jaroslav Riedel.

v ten den na festivalu poslední, se protáhl, a na problém s bdělými „kulturními strážníky“ bylo zaděláno. Záznam koncertu, pořízený na magnetofonovou kazetu, se v roce 2014 dočkal technických úprav (digitalizace a nutný sestřih – Zdeněk Plecháček, mastering – Broněk Šmid) a vychází oficiálně u vydavatelství Indies Happy Trails.

Jim Čert se na akordeon učil na lidové škole umění, ale prakticky od dětství byl srostlý s hospodským prostředím. Velmi brzy začal zhudebňovat básně (Eduard Štorch, Bohuslav Reynek), ale psal i vlastní texty, drsné, morbidní, parodické, ale vždy s originální poetikou. „V polovině 80. let se Jim Čert natolik začetl do Pána prstenů, že na Tolkienovy texty napsal celý cyklus písní. V jeho repertoáru to byla výrazně nová, umírněnější nota: tajuplně lyrická až baladická, zároveň však svázaná se znalostí Tolkienovy trilogie,“ vysvětluje alba hudební publicista Jaroslav Riedel v bookletu alba, odkud se v akordeonistově repertoáru tento nový proud objevil. CD obsahuje pět zhudebněných Tolkienových textů, které vedle Reynkovy básně Hakeldama nebo parodie Křišťálová studánka dodnes patří k tomu nejzajímavějšímu z Čertova repertoáru.

Nahrávka, která čekala 25 let na své zveřejnění, je cenná i proto, že Jim Čert řadu písní nikdy nenatočil ve studiu. Skladby jako Blejzr blues, Dělníkův den nebo zmíněnou Reynkovu Hakeldamu si tak mohou pamětníci opravdu vychutnat. Čertův koncert na Valašském špalíčku ostatně trval bezmála 85 minut a na CD se podařilo převést jej téměř celý, s výjimkou dvou přídavkových písní.

„Chcete snad říct, že by se tu něco takového mělo opakovat?“ ptal se prý jeden z přítomných soudruhů zděšeně dramaturga Valašského špalíčku Karla Prokeše. O půl roku později už nikdo podobné otázky nekladl. Jim Čert natočil v roce 1990 své první oficiální album Světlu vstříc, načas odletěl do Ameriky… Do médií se ale také dostaly informace o jeho spolupráci se Státní bezpečností, kterou pod záminkou chronického zánětu jater ukončil v březnu 1989 (tři měsíce před valašským koncertem) a za kterou se v roce 2007 oficiálně omluvil. „Jim Čert je svéráznou a v mnohém kontroverzní postavou, vzbuzuje vyhraněné reakce. Nikdo mu však neupře, že je vynikajícím hudebníkem, a když to pořádně rozjede, dokáže být naprosto strhující,“ shrnuje Jaroslav Riedel.